Praxe

Když člověk dospěje k závěru, že zná dobrý námět jak by měla být řešena světová bezpečnostní situace, musí si rozmyslet, jestli jeho zveřejněním dosáhne něčeho jiného, než že ho budou lidi považovat za blázna se spasitelským komplexem. Já tu hroší kůži mám, mj. díky dřívější korespondenci o české politice, ale přece jen jsem pokračoval, až když mne k tomu zveřejnění vybídli přátelé. Ten námět bylo také třeba domyslet a prodiskutovat. K tomu jsem založil a nechal zaregistrovat malý spolek 'Sdružení pro světovou spolupráci', i jako pokus, jestli se tím nezačne povědomí o tom řešení šířit dál; to řešení je ovšem závislé na tom, že ho bude hodně lidí po celém světě podporovat, zejména při volbě příslušných politiků.

Hlavní myšlenky jsem tu shrnul na stránce záměr. Největší potíž je překonávání postoje, že ti druzí jsou nepřátelé; o jeho příčinách rozumuji na stránce 'obecně'.

S vyjednáváním mezi póly jsou zkušenosti z předchozích desetiletí: Prezidenta Mitteranda */ pozvali vládnoucí představitelé československých komunistů a připustili jeho podmínku, že se tu setká s opozicí - disidenty. Ta věc je hodná následování, protože může přispět ke zlepšování důvěry mezi těmi póly; tak aby ta vojenská rovnováha plnila čím dál tím víc jen roli plotu mezi zahradami dobrých sousedů. Ale i výklad té Mitterandovy návštěvy - jako předzvěsti pádu tehdejšího socialistického režimu, od nás všech odpůrců toho režimu - je varující: na takový účel druhá strana nemůže přistoupit z principu. Právě ti dva političtí představitelé pólů by měli domlouvat takové návštěvy a navazující zkoumání sporných přístupů k postihovaným částem obyvatel. Zkoumat by měly týmy expertů, které si oba ti představitelé dohodnou tak, aby jejich výsledkům oba důvěřovali. Přitom si mají předem sjednat, do jaké míry ta zkoumaná strana připustí na svém území veřejné projevy těch zkoumajících; tedy jestli budou zkoumat jen na základě podnětů přicházejích z toho druhého pólu a obracet se pro informace k lidem, na které jim ta druhá strana dá kontakt; s tím, že se zároveň oba ti vedoucí pólů společně dobře postarají o účinnou budoucí ochranu těch informujících svědků i jejich širších rodů. Taková ochrana mnoha jednotlivých lidí je při dnešní technice (mobily s biometrickými prvky přihlašování, přímé spojení na satelity druhého pólu) dobře možná. K té ochraně se musej oba ti vedoucí ovšem zavázat také v případě, že si ti zkoumající budou hledat informátory sami; to by bylo technicky/organizačně obtížnější, protože takovým chráněným by musel být rod každého člověka, který ty výzkumníky na něco upozorní. (S hodně špatným systémem, jako byl Hitlerův národní socializmus - 'nacismus', jsou v tom směru totiž hodně špatné zkušenosti - taková zkoumání byla jen krutým absurdním divadlem. Domlouvání s takovým systémem je jen appeasement, tedy zbytečné tolerování jeho zločinů.)

Úroveň těch zkoumání a zároveň té ochrany jsou právě nejtěžšími zkouškami politických schopností těch dvou vedoucích politiků, vč. technických schopností jejich týmů. (A podle mne jasným ukazatelem, že mezi více stranami by byly takové pokusy o dlouhodobý slušný mír předem ztracené.) Jako příklady takových potřebných zkoumání uvádím zacházení s Rusy na Ukrajině, zacházení s Ujgury, Tibeťany a příznivci Fa-lun-kung v Číně, zacházení s Kurdy od členského státu NATO a zacházení s bezdomovci v pouštních oblastech USA. Ta současná úroveň techniky umožňuje dozor nad osudem mnoha konkrétních osob. To dvoupólové jednání umožňuje potřebnou jasnost a jednoznačnost rozhodování. To popsané lepší informování má světu důvěryhodně ukázat, že nepůjde o appeasement (to byla první námitka kvalifikovaného člověka). Jsem přesvědčen, že ta věc stojí lidstvu za pokus nalézt dva takové nesmírně schopné lidi! Právě ten pokus ukáže, jestli jejich zprvu jen morální odpovědnost povede k zlepšování té vzájemné důvěry a umožní tím upevňovat tu jejich odpovědnost i jako politickou a právní. V té roli si dovedu představit takové lidi, jako byli prezident Wilson nebo československý prezident Tomáš G. Masaryk; z žijících vysoce postavených lidí druhého pólu mi připadá, že prezident Si Ťin-pching i prezident Putin by teď byli schopni v postavení vedoucího činitele toho pólu uspět k dobru všeho lidstva. (Snad si vzpomínám dobře, že vrcholný představitel Číny potvrdil vrcholnému představiteli USA, že v Číně jsou porušována lidská práva regulací porodnosti a navrhl mu, ať si místo toho převezme každý rok těch dalších 70 milionů lidí navíc, které už Čína nebude moci uživit. A snad vím dobře, že od té 'politiky jednoho dítěte' už mohla Čína přejít k udržitelné 'politice dvou dětí', na rozdíl od jiných velkých zemí, které nezvládají přelidňování. Co si sám nedovedu konkrétně představit, je vzájemná kontrola pro velké skupiny občanů, která by vyvrátila např. podezření na soustavné zneužívání zdravotnictví ve vězeňství, jak tvrdila komunistická PRopaganda o zkoušení bojových látek na vězních v USA a jak ukazují zprávy o odebírání orgánů vězňům v Číně. Taková podezření umí válečná PRopaganda dobře vytvářet. Pozor na ni!)

V té soutěži/spolupráci světových systémů je ovšem zapotřebí, aby co možná směřovaly k dodržování podobných pravidel a etiky jako ty dvě strany v parlamentech velkých euro-amerických demokracií. Z mého pohledu se ten centralizovanější pól má zejména výslovně vyhnout podezření ze zneužívání té své centralizovanosti ve vědě - jejímu kažení záměrným vnášením politické souvislosti do hodnocení vědců. Například tak, že to bude jedna z věcí, které jsou členům komunistické strany Číny výslovně zakázány a pro všechny její občany průkazně účinně záporně hodnoceny v systému sociálního kreditu. Úkolem těch dvou představitelů je ovšem zejména průběžné sjednávání a kontrola dodržování podmínek pro vzájemné obchodování a sjednávání souvisejícího rozsahu toho obchodování. Je totiž potřeba přesvědčit druhý pól, že "vývoz demokracie" ani "vývoz komunizmu" nesměřuje v dohledné budoucnosti k získání rozhodující hospodářské převahy a možnosti pokusu o krajní narušení té rovnováhy - pokusu o světovou dominanci toho systému. Kontrola té věci je také snadnější u regulovanějšího systému - tím, že by opustil ten výslovný záměr. Oba póly by musely tu věc průběžně dokládat svým praktickým počínáním. To jsou ty věci, o kterých v tom záměru mluvím jako o 'dobré vůli', a na kterých je úspěch toho pokusu, totiž zvýšení důvěry mezi těmi systémy s postupným napravováním jejich chyb, plně závislý.

Ošklivou vlastností toho uspořádání po celou tu druhou polovinu dvacátého století byla příliš striktní kontrola nelegálních přechodů hranic uzavřenějším pólem, který se cítil ohrožen a bránil těm přechodům vojensky, tedy i se zabíjením. V tom uspořádání s přiměřeně rostoucí důvěrou mezi póly bude dobře začít jejich dohodou o tom, že ilegální překročení (= nedohodnuté mezi póly) jejich rozhraní bude na obou stranách trestným činem, se sazbou snad 1 rok, nejspíš s předáním k potrestání tomu pólu, z kterého je provinilec. Ta věc také odpovídá na otázku, jestli ty póly musí být územně souvislé, až se bude jednat o jejich dalším vývoji. Odpovídá tím také na otázku, má-li být zachována suverenita národních států a tedy podporováno dobrovolné shromažďování lidí, kteří chtějí žít společně, do národních států, zaštítěné společnou autoritou obou pólů.

Důležitá je přitom i ta stránka péče o klima - je potřeba předejít pokusům o využití krátkodobé (desítky let) ekonomické výhody i pro získání té rozhodující hospodářské převahy. To je další věc, pro kterou mají ty póly mít společné expertní týmy, jejichž výsledkům budou oba ti lídři dostatečně důvěřovat: Prakticky všechna naše civilizace proběhla v tomto období mezi ledovými dobami a kdoví, nebude-li za ty stovky nebo tisíce let nejlepší pokusit se té další ledové době předejít - totiž využít právě to oteplování. To ovšem potřebuje dlouhodobě odpovědný přístup celého lidstva a právě to diskutované dvoupólové uspořádání - zachování konkurence - by mohlo být dobrým začátkem, když celosvětová vláda je významnými mysliteli považována za moc špatnou.

Ten náš pokus s hlasováním v malém 'Sdružení pro světovou spolupráci, z.s.' ukázal, že dohoda řadových lidí na určitém návrhu řešení je dobře možná, viz výsledek prvního takového našeho hlasování v zápisu z valné hromady 29.11.17.

Bylo by krásné vzbudit zájem dalších lidí o to, co mohou udělat pro všechny lidi na Zemi, právě tou Masarykovou 'drobnou prací'. Jen tak by se podle nás dalo překonat rozšířené mínění, že už se nedá dělat nic! Veřejná diskuse lidí dobré vůle a jejich dohoda v zásadních věcech je podle prezidenta Masaryka základem fungující demokracie evropsko-amerického typu; to by neměl v našem otevřenějším pólu být problém. A přežití lidstva je zájem všech, i toho druhého pólu.

Jako docela dobré pro vstup do světové diskuse jsme viděli to řešení, o kterém jsou dotazy světovým politikům, protože jsme si jen těžko představovali, že by některý z těch dotazovaných politiků odpověděl záporně, takže sama ta odpověď by mohla vyřešit stav pro nejbližší dobu. A dát jasný signál všem lidem na světě, že právě ty dvě stávající strany mají možnost vyřešit klíčový problém světové bezpečnosti. Ten dotaz podle nás dost jasně ukazuje i lidem v těch velmocích, jaké lidi - praktické humanisty jako ty prezidenty Wilsona a Masaryka - si mají vybírat do čela, aby přežili a nemuseli se teď zoufale beznadějně zahrabávat do podzemních krytů.

Mezi póly světové politiky jsme byli podle stanov toho pokusu neutrální: zveřejňovali jsme počty členů a příjmy podle států. Ty kategorie vyjadřovaly vztah státu k NATO a k ŠOS, tedy i k USA a k Číně a Rusku.

Hlavní náplní toho našeho pokusu o organizaci i těchto navazujících mých stránek je šíření povědomí o tom, že řešení dostatečně kompenzující zájmy nejmocnějších světových sil existuje a že vojenskou rovnováhu dvou pólů lze dostatečně kontrolovat mírovými prostředky při nákladech na zbrojení dnes obvyklých; a že je tedy hlavně na dvou vrcholných politicích, aby se na tom řešení perspektivně dohodli. Ta vojenská rovnováha má fungovat jako plot mezi zahradami dvou sousedů. Všímali jsme si, které státy a které instituce mají zájem na tom, aby se hlavně ti dva nedomluvili. Kdo například vymyslel a zorganizoval a kdo realizoval tu aféru s dírkou v ruské kosmické lodi, tak průhledně zaměřenou právě na rozeštvání americké a ruské části posádky té mezinárodní vesmírné stanice? Kdo tu aféru iniciativně šířil snad ani nemusím zdůrazňovat.

Teď už může to zmíněné 'Sdružení pro světovou spolupráci' svou činnost ukončit, viz historie: tyto stránky jsou zavedené, bezpečné a příslušná diskuse může probíhat na světových fórech i přímo korespondencí se mnou viz tady Podněty od dalších lidí; a nemusí tedy být zatěžována formálními výdaji např. na povinné administrativní sídlo. Informace o tom Sdružení tu uvádím pro inspiraci těm, kdo budou v takovém úsilí pokračovat.
                                                                                     RNDr. Tomáš Pečený

----------------------------------------------------------------
*/ doporučuji využívat strojové překládání odkazovaných stránek. Google Translate už podle mých zkušeností poskytuje dost srozumitelně základní informace z takových textů.

Počitadla ABZ přestala fungovat přechodem na zabezpečenou stránku. Zatím jsem je nenahradil.