obecně

    Měli by se světoví politici umět domluvit na řešení i v Sýrii a na Ukrajině - zastavit tam vzájemné vraždění a ničení? Zajímalo by vás řešení, o kterém jsou dotazy světovým politikům? Bylo by dobře, kdyby OSN nebo světová média přiměla ty politiky k odpovědi?

 


    Zkoušíme diskutovat taková řešení. Všichni my první jsme se na užitečnosti i toho prvního návrhu otázek shodli; snažíme se zapojit do té diskuse co možná nejvíc lidí z celého světa.

    Máte lepší takový návrh? Napište nám! Právě takové návrhy chceme zveřejňovat, hlasovat o nejlepším a šířit povědomí o něm.

    Ve fyzice se už víc než 100 let ukazuje, že 'common sense' ('zdravý rozum') není dobré vodítko pro orientaci v těch zákonitostech přírody, které se týkají rozměrů moc větších nebo moc menších než mají předměty používané v našem každodenním životě. Platí to i pro orientaci ve společenských problémech, týkajících se moc větších společenství, než je rodina či tlupa?

    Co užitečného může přinést promýšlení a diskuse o záměrech, k jejichž uskutečnění mají praktickou možnost jen nejmocnější lidé planety?
    Lidi pohodově zanedbávají pravděpodobnost 1E-8 (miliontina %) smrtelného úrazu během jednoho roku, aby se nezjančili starostmi o svou bezpečnost.
    Je špatně úvaha 'Když s tou pravděpodobností miliontina % pomůžeme zabránit zničení všeho živého na Zemi, pravděpodobně jsme pomohli zachránit život čtyřiceti lidem a mnoha živočichům i kytičkám.' ? To už si člověk představit umí. (Máme tenhle odstaveček pořád aktualizovat? Teď už to prý je sedmdesát lidí! Ještě, že je tu ta reálná perspektiva vývoje v tomto směru udržitelného, i když za nezanedbatelnou cenu.)

    A ta pravděpodobnost nemusí být tak malá. To chce naše Sdružení pro světovou spolupráci dokázat pokusem popsaným na té stránce: vytvářet co nejméně formální skupinu lidí z obou pólů, kteří si osobně rozumějí a tedy si dost důvěřují při výměně názorů; a předvádět, že taková důvěra se pak šíří a v osobní rovině účinně přispívá (Masarykova 'drobná práce') k potlačování obrazu nepřítele, který skoro všichni politici+média ve vlastním zájmu tak úspěšně oběma pólům světové politiky vnucují. Všímáme si, které instituce mají vlastní zájem na tom, aby se ty póly ani nikdo jiný nedomluvil. Ta naše snaha je docela úspěšná ve smyslu té skupiny lidí aspoň z našeho pólu, kteří si dost důvěřují a v té věci se podporují. Taková diskuse je dnes dobře možná a v řadě věcí velmi úspěšná, mj. při rozvoji této komunikace – nástrojů jak s tou technikou lidé zacházejí. Teď už každý trochu technicky založený člověk hledá informace tím, že si je "vygooglí" z těch, které už jiní dodali. Využijeme dlouholetou zkušenost s korespondencí Názory jiných lidí; pro její rozšíření i o přesné hlasování provozujeme bezpečnou verzi internetového spojení. Když dost lidí uvidí, že ta 'dohoda jednotlivých lidí je možná' (pro ty vědecky/technicky uvažující lidi: že ta 'diskuse konverguje k některému řešení'), věříme, že ten zájem (a souhrnný vliv těch zúčastněných) bude růst dál.
    Obtížné je, z principu, takovou iniciativu úspěšně začít. Každý slušný člověk ví, že slušnost je k řešení všech lidských problémů podmínka nutná. Ale je to také podmínka postačující?! Není zákonitým psychologickým důsledkem té slušnosti a působení médií hodně spoléhajících na ten 'common sense' jen prázdné žvanilství o potřebě globální odpovědnosti, které si místo konkrétní úvahy o tom, co je teď potřeba udělat nejdřív, najde jen spoustu výmluv? Často o tom, že jeho nóbl hlasatel se přece nebude zabývat něčím tak špinavým, jako je politika. Snad k tomu mi přítel Němec poslal vtipné "naučné schéma". Připomnělo mi to starý vtip: 'Vynálezce je trouba, který neví, že něco nejde; a udělá to'.
    Proto se pro začátek obracím, jako jeden z iniciátorů toho pokusu, dost i k lidem z těch společenství, s kterými mám osobní zkušenost po stránce slušnosti a spolehlivosti: k unitářům a k padáčkářům. K unitářům proto, že celý ten nápad vznikl mezi českými a americkými unitáři jako aplikace jejich zásady spoléhat se co nejvíc na jednotlivé lidi, která tak dobře zapadá do systému Masarykovy a Wilsonovy demokracie. K padáčkářům proto, že právě oni pro ten koníček dokážou překonávat 'common sense' obecného strachu a hlavně nedůvěřivého pohledu od jiných lidí. Mohu jen doufat, že nikdo z nich nepřesvědčí ostatní, že účinným osobním šířením povědomí o té věci a vyslovením vlastního názoru na takové návrhy světového řešení by uškodili hlavnímu účelu jejich společenství. U unitářů bych v takovém postoji viděl přímo popření jejich základního principu, který v Česku vychází z tradice navazující na myšlenky prezidenta Masaryka*/ a jeho ženy, americké unitářky.     (Ukázalo se, že jsem byl zřejmě dost velký idealista s představou o naší demokracii i o demokracii v USA [o Německu své poznatky ještě konzultuji a formuluji; předběžně: je to tam z těch případů nejhorší, z jiného důvodu **/]: očekával jsem, že hlavně u nás se najde spousta lidí, kteří rádi 'poraděj' i vedoucím světovým politikům. Jenže, a v USA ještě dů
sledněji, se i dobří známí a jiní blízcí takovému hovoru brání a když se člověk shání po důvodu, vyrukují s těmi zmíněnými výmluvami. Přitom právě spolupráce nad těmi texty nám ukázala dobře, jak je taková světová diskuse zapotřebí. Když jsme třeba došli k tomu, že po svobodných volbách v Sýrii tam podle nich má být vytvořena vláda, musel jsem vzdělanému, zkušenému Američanovi, který se zájmem o podmínky života lidí byl snad všude na světě, obhájit, proč tam takovou samozřejmost o té výsledné vládě vůbec máme napsat. Kdo nemá zkušenost s komunistickými "volbami", toho těžko napadne, jak absurdně s hlediska demokracie by mohli politici formálním naplněním dohody dlouho zakrývat nečinnost.)

    Ten pokus podle nás obohacuje systém celosvětově o prvek přímé demokracie: ukáže totiž, jestli ten poradní hlas jednotlivých lidí může získat dostatečný vliv, tedy zejména je-li možno strukturovat tu diskusi o té zásadní problematice tak, aby konvergovala. Máme ho v tom našem Sdružení pro světovou spolupráci připraven důkladně. Jako základ máme vyzkoušenou techniku, jak organizovat tu mezinárodní diskusi elektronicky, a máme to, podle nás dobré, první přiblížení výsledku diskuse, která bude konvergovat - tedy povede ke zdárnému výsledku. Počáteční stav - ten skoro nezájem, podle nás vlastně uměle vyvolaný - by nás měl všechny varovat právě před přílišným spoléháním na 'common sense' pro tak velký systém. Vidíme, že ve světových diskusích, např. na Quora.com (viz přehled našich poznatků), jsou vrcholní vedoucí politici hromadně ostře odsuzováni za to, jak svět vedou. Snažme se podporovat to, na co jsme zvyklí a co dobře funguje - součinnost v malých týmech, které osobní spoluprací získávají potřebnou vzájemnou důvěru i když jejich členové jsou z opačných pólů, jak ukázaly třeba Heyerdahlova výprava Ra nebo práce na Mezinárodní vesmírné stanici. Ve věci, která má poradní hlas a tedy slouží hlavně k informování o věcném postoji lidí po celém světě a o jejich shodě na tom postoji, na rozdíl od postoje různých států, politiků a médií, která spoléháním na ten 'common sense' spíš rozeštvávají lidi v nějakém lokálním zájmu a šíří o těch druhých obraz jako o nepřátelích.

    K oslovení dalších lidí jsme si vybrali i znělku, písničku vynikajících komiků - filosofů Jiřího (George) Voskovce a Jana Wericha, s hudbou českého génia Jaroslava Ježka.

    Lidi, pojďte zkusit využít tu slušnost prakticky a domluvit se! Zazpívejme si společně s co nejvíc dalšími tu znělku Proti větru .
    Ať přežijem ve zdraví a pohodě,
           Tomáš Pečený (děda Tom)

    Ty (prý voluntaristicky megalomanské) abstraktní úvahy mohou mít i věcné jádro: svět může směřovat k dvoupólové světové skoro demokracii a proto je dobré předběžně uvažovat o pravidlech. Měli by se ti dva nejvyšší světoví činitelé volit i za (poradní?) účasti toho druhého půlsvěta? Měl by ten druhý pól mít právo veta na kandidáty?
    Hledám v učebnici římského práva, jak to bylo v tom dlouhém období vlády dvojic konzulů; chtělo by to vyjádření někoho, kdo ty věci zná; i pro ujasnění, že to období skončilo vlivem okolí: naději vidím v tom, že celá Země je, na rozdíl od toho starého Říma, prakticky izolovaná - nemá vnější nepřátele.
                                    děda Tom

-------------------------------------------------------------------
*/ nově např. Bohumil Sláma: Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk, Atelier Sláma Brno 2010,
ISBN 978-80-254-8433-3

**/ Bylo by trapné tady použít "sociologické zkoumání na jediném případu z poslední doby", které mi "potvrdilo" známý předsudek, že 'S Němci lze vyjít jen tehdy, když je poslechnete'. Rodilí pražští Němci, které jsem poznal v šedesátých létech, byli fajn. Uvidíme, do jaké míry budou i Němci ochotni uvažovat spolu s dalšími lidmi o těch světových problémech a svými příspěvky v té diskusi otevřeně formulovat svou představu o jejich řešení.