Jak proti zabíjení a ničení?!

Tomáš Pečený

Co vlastně dnes brání lidem, aby se domluvili, že chtějí žít? A že k tomu stačí se domlouvat a volit dva vedoucí lidi, kteří to zařídí; když je teď to domlouvání tak snadné.

Organizace světa s dvěma vojenskými póly ukazuje už 70 let, jak je možné sladit hospodářské zájmy s udržováním míru podle Nobelovy myšlenky o významu dostatečného množství účinných zbraní. A že při troše dobré vůle jde, pro obě strany výhodně, ta rovnováha testovat bez ubližování lidem a s ničením materiálu jen v omezené míře.

Civilizaci by mohla zničit, byť pomaleji, i degenerace o které psali Huxley a Orwell, když jeden pól příliš převáží. Každý monopol je nebezpečný!

Lidem po celém světě doporučuji, aby se dovolávali dobré vůle všech vedoucích politiků ve smyslu námětu těm politikům, a otázku 'Co přesně znamená vojenská rovnováha?' směřovali hlavně k oběma představitelům/mluvčím těch pólů, protože pro dva lidi je nejsnazší dospět k porozumění, které jim umožní najít nejlepší vzájemně prospěšné řešení. Lidi by měli uvažovat o tom, jak tu rovnováhu testovat, nejspíš metodami podobnými sportu. A nechat technické detaily válčení na vojenských specialistech, protože právě bojovné úvahy o technice obrany proti útoku jedné strany připravují lidi psychologicky na válečné hrůzy. Přitom obviňují některou ze stran ze záměru útoku, na kterém nemůže žádný z těch pólů mít zájem, a jsou proto nejen zbytečné, ale zejména škodlivé. Válka se zabíjením je pitomost politiky! Praktičtí humanisté, jako byli prezidenti Wilson a Masaryk, mohou tu rovnováhu udržovat tak, jako vědci využívají dobrou míru konkurence a spolupráce; a předcházet šíření nenávisti. Jde o to, jak hledat dva dost charizmatické politiky, kteří oba mají bytostný zájem na prospěchu i toho druhého pólu; něco jako politické manžele. Připomínejme těm občanům jejich odpovědnost za tak užitečnou volbu! A to, že jednopólové řešení, o které se pokusil Hitler, není dobrá cesta; a že stovky let trvala civilizace založená na dělbě moci mezi dvěma lidmi (starověká Římská říše, řízená dvěma konzuly, z nichž každý měl právo veta na rozhodnutí toho druhého). A že oba ty současné dva póly mají dost síly utlumit válečná ohniska jako jsou v Syrii a na Ukrajině, zatímco "vojenská multipolarita" umožnila rozpoutat první i druhou světovou válku. Lidi by měli ty póly co možno nutit, aby tu možnost využívaly. Oba ty póly už ukázaly takovou možnost spolupráce ve vojensky kritickém oboru: projektem Sojuz-Apollo a následnou spoluprací při dopravě na mezinárodní vesmírnou stanici a jejím provozu. Během toho 70letého období fungovaly dobře i malé týmy lidí z obou pólů v mnoha jiných oborech, příkladem byla Heyerdahlova výprava Ra. Ukazujme lidem, že taková dobrá vůle má kladné výsledky na rozdíl od vzájemného obviňování a vyhrožování válkou. Dobrá vůle nemůže být hospodářsky ani vojensky jednostranná - musí být vyvážena dobrou vůlí druhého pólu k uplatňování jeho autority vůči nezodpovědným členům a měla by být souměrná co do dodržování autorských práv a péče o klima. To je právě záležitost politické úrovně obou představitelů/mluvčích těch pólů a příležitost zviditelňovat při vzájemných jednáních, jak jasná a jednoznačná jsou stanoviska příslušného pólu. A oba ti mluvčí mají prostor i pro morální stránku - vzájemná uznání zásluh.

Pan Biden z NATO a pan Putin z ŠOS ukázali na summitu 16.6.21 tu potřebnou dobrou vůli. Teď záleží i na dalších členech těch sdružení, zejména EU a Číně, jestli také projeví tu dobrou vůli, přijmou teď jejich prostředkování a pomohou tak připravovat svět na tu potřebnou dvoupólovou demokracii s volbou těch dvou představitelů celým pólem.

Viděli jsme, že média neuspěla s vnucováním postoje 'kdo na summitu vyhrál'; vyhráli oba a s nimi celý svět.
Teď mají možnost budovat mírové řešení v duchu, o jakém jsme snili, zejména vytvářet společné týmy expertů, jejichž výsledkům práce budou oba důvěřovat.
Uvažujme: Měli by se pak ti dva představitelé volit i za (poradní?) účasti toho druhého půlsvěta? Měl by ten druhý pól mít právo veta na kandidáty?
Když se takový systém bude osvědčovat (morální odpovědnost těch představitelů povede praktickými kroky obou pólů k zlepšení vzájemné důvěry), budou na místě i úvahy o tom, jak takový stav kodifikovat mezinárodním právem a případně využít pro reorganizaci Rady bezpečnosti, jejímiž stálými členy s právem veta by se staly právě jen ty dva póly. OSN by se tak stala obdobou parlamentů velkých demokratických států, kde se systém dvou velkých stran sám přirozeně vyvinul. Myslitelný výsledek takové kodifikace naznačuje otázka:
Jak je to vlastně s trestní odpovědností za neposkytnutí pomoci těmito dvěma lidmi?

Rostoucím vlivem Číny se vrací i myšlenkový rozměr té polarity; podobně jako v těch zmíněných parlamentech jde o míru centrální regulace.

Svět je dnes už malý: když se někdo chce domluvit prostřednictvím svých známých s kýmkoliv jiným na Zemi, stačí na to průměrně méně než čtyři další kontakty.