Na světě je krásně a lidi mají spoustu možností, jak žít podle svých představ. Uvažujme a diskutujme o tom, jak ten stav rozvíjet a přijatelně zabezpečit proti hrozbě válečného šílenství.
Ve
fyzice se už víc než 100 let ukazuje, že 'common sense' ('zdravý
rozum') není dobré vodítko pro orientaci v těch
zákonitostech přírody, které se týkají rozměrů moc větších
nebo moc menších než mají předměty používané v našem
každodenním životě. Platí to i pro orientaci ve společenských
problémech, týkajících se moc větších společenství, než je
rodina či tlupa?
Co
užitečného může přinést promýšlení a diskuse o záměrech,
k jejichž uskutečnění mají praktickou možnost jen
nejmocnější lidé planety?
Lidi
pohodově zanedbávají pravděpodobnost 1E-8 (miliontina %)
smrtelného úrazu během jednoho roku, aby se nezjančili starostmi
o svou bezpečnost.
Je
špatně úvaha 'Když s tou pravděpodobností miliontina %
pomohu zabránit zničení všeho živého na Zemi, pravděpodobně jsem
pomohl zachránit život čtyřiceti lidem a mnoha živočichům i
kytičkám.' ? To už si člověk představit umí.
(Mám
tenhle odstaveček pořád aktualizovat? Teď už to prý je
sedmdesát lidí! Ještě, že je tu ta reálná
perspektiva vývoje v tomto směru udržitelného,
i když za nezanedbatelnou cenu.)
Všímejme si, které instituce mají vlastní zájem na tom, aby se ty póly ani nikdo jiný nedomluvil.
Každý slušný člověk ví, že slušnost je k řešení všech lidských problémů podmínka nutná. Ale je to také podmínka postačující?! Není zákonitým psychologickým důsledkem té slušnosti a působení médií hodně spoléhajících na ten 'common sense' jen prázdné žvanilství o potřebě globální odpovědnosti, které si místo konkrétní úvahy o tom, co je teď potřeba udělat nejdřív, najde jen spoustu výmluv? Často o tom, že jeho nóbl hlasatel se přece nebude zabývat něčím tak špinavým, jako je politika. (Ukázalo se, že jsem byl zřejmě dost velký idealista s představou o naší demokracii i o demokracii v USA: očekával jsem, že hlavně u nás se najde spousta lidí, kteří rádi 'poraděj' i vedoucím světovým politikům. Jenže, a v USA ještě důsledněji, se i dobří známí a jiní blízcí brání tomu říci svůj názor a když se člověk shání po důvodu, vyrukují s těmi zmíněnými výmluvami.)
Vidíme, že ve světových diskusích, např. na Quora.com (viz přehled našich poznatků), jsou vrcholní vedoucí politici hromadně ostře odsuzováni za to, jak svět vedou. Snažme se podporovat to, na co jsme zvyklí a co dobře funguje - součinnost v malých týmech, které osobní spoluprací získávají potřebnou vzájemnou důvěru i když jejich členové jsou z opačných pólů, jak ukázaly třeba Heyerdahlova výprava Ra nebo práce na Mezinárodní vesmírné stanici.
Ty (prý voluntaristicky megalomanské) abstraktní úvahy mohou mít i věcné jádro: svět může směřovat k dvoupólové světové skoro demokracii a proto je dobré předběžně uvažovat o pravidlech. Měli by se ti dva nejvyšší světoví činitelé volit i za (poradní?) účasti toho druhého půlsvěta? Měl by ten druhý pól mít právo veta na kandidáty?