Měli by se světoví politici umět domluvit na řešení i v Sýrii a na Ukrajině - zastavit tam vzájemné vraždění a ničení? Zajímalo by vás řešení, o kterém jsou dotazy světovým politikům? Bylo by dobře, kdyby OSN nebo světová média přiměla ty politiky k odpovědi?

 


    Zkoušíme diskutovat taková řešení. Všichni my první jsme se na užitečnosti i toho prvního návrhu otázek shodli; snažíme se zapojit do té diskuse co možná nejvíc lidí z celého světa.

    Máte lepší takový návrh? Napište nám! Právě takové návrhy chceme zveřejňovat, hlasovat o nejlepším a prosazovat ho.

    Ve fyzice se už víc než 100 let ukazuje, že 'common sense' ('zdravý rozum') není dobré vodítko pro orientaci v těch zákonitostech přírody, které se týkají rozměrů moc větších nebo moc menších než mají předměty používané v našem každodenním životě. Platí to i pro orientaci ve společenských problémech, týkajících se moc větších společenství, než je rodina či tlupa?

    Co užitečného může přinést promýšlení a diskuse o záměrech, k jejichž uskutečnění mají praktickou možnost jen nejmocnější lidé planety?
    Lidi pohodově zanedbávají pravděpodobnost 1E-8 (miliontina %) smrtelného úrazu během jednoho roku, aby se nezjančili starostmi o svou bezpečnost.
    Je špatně úvaha 'Když s tou pravděpodobností miliontina % pomůžeme zabránit zničení všeho živého na Zemi, pravděpodobně jsme pomohli zachránit život čtyřiceti lidem a mnoha živočichům i kytičkám.' ? To už si člověk představit umí. (Máme tenhle odstaveček pořád aktualizovat? Teď už to prý je sedmdesát lidí! Ještě, že je tu ta reálná perspektiva vývoje v tomto směru udržitelného, i když za nezanedbatelnou cenu.)

    A ta pravděpodobnost nemusí být tak malá. To chce naše Sdružení pro světovou spolupráci dokázat pokusem popsaným na té stránce: povzbudit lidi k mezinárodní diskusi a zájmu o zlepšování bezpečnosti, k vybírání dobrého řešení a ovlivňování vrcholných politiků. Povzbudit lidi tím, že se každý bude moci na tom řešení podílet a sledovat pokrok, aby neměl pocit, že je to marné. Taková diskuse je dnes dobře možná a v řadě věcí velmi úspěšná, mj. při rozvoji vlastní té komunikace – nástrojů jak s tou technikou lidé zacházejí. Teď už každý trochu technicky založený člověk hledá informace tím, že si je "vygooglí" z těch, které už jiní dodali. Využijeme dlouholetou zkušenost s korespondencí Názory jiných lidí; pro její rozšíření i o přesné hlasování už provozujeme bezpečnou verzi internetového spojení a jeden z nás profesionálně píše i příslušné skripty. Když dost lidí uvidí, že ta 'dohoda jednotlivých lidí je možná' (pro ty vědecky/technicky uvažující lidi: že ta 'diskuse konverguje k některému řešení'), poroste ten zájem (a souhrnný vliv těch zúčastněných) rychleji a rychleji a věříme, že pak už ten výsledek té domluvy nebudou moci přehlídnout ani ti vedoucí světoví politici.
    Obtížné je, z principu, takovou iniciativu úspěšně začít. Každý slušný člověk ví, že slušnost je k řešení všech lidských problémů podmínka nutná. Ale je to také podmínka postačující?! Není zákonitým psychologickým důsledkem té slušnosti a působení médií hodně spoléhajících na ten 'common sense' jen prázdné žvanilství o potřebě globální odpovědnosti, které si místo konkrétní úvahy o tom, co je teď potřeba udělat nejdřív, najde jen spoustu výmluv? Často o tom, že jeho nóbl hlasatel se přece nebude zabývat něčím tak špinavým, jako je politika. Snad k tomu mi přítel Němec poslal vtipné "naučné schéma". Připomnělo mi to starý vtip: 'Vynálezce je trouba, který neví, že něco nejde; a udělá to'.
    Proto se pro začátek obracím, jako jeden z iniciátorů toho pokusu, dost i k lidem z těch společenství, s kterými mám osobní zkušenost po stránce slušnosti a spolehlivosti: k unitářům a k padáčkářům. K unitářům proto, že celý ten nápad vznikl mezi českými a americkými unitáři jako aplikace jejich zásady spoléhat se co nejvíc na jednotlivé lidi, která tak dobře zapadá do systému Masarykovy a Wilsonovy demokracie. K padáčkářům proto, že právě oni pro ten koníček dokážou překonávat 'common sense' obecného strachu a hlavně nedůvěřivého pohledu od jiných lidí. Mohu jen doufat, že nikdo z nich nepřesvědčí ostatní, že účinným osobním šířením povědomí o té věci a vyslovením vlastního názoru na takové návrhy světového řešení by uškodili hlavnímu účelu jejich společenství. U unitářů bych v takovém postoji viděl přímo popření jejich základního principu, který v Česku vychází z tradice navazující na myšlenky prezidenta Masaryka*/ a jeho ženy, americké unitářky.     (Ukázalo se, že jsem byl zřejmě dost velký idealista s představou o naší demokracii i o demokracii v USA [o Německu své poznatky ještě konzultuji a formuluji; předběžně: je to tam z těch tří případů nejhorší, z jiného důvodu **/]: očekával jsem, že hlavně u nás se najde spousta lidí, kteří rádi 'poraděj' i vedoucím světovým politikům. Jenže, a v USA ještě důrazněji, se i dobří známí a jiní blízcí takovému hovoru energicky brání a když se člověk shání po důvodu, vyrukují s těmi zmíněnými výmluvami. Přitom právě spolupráce nad těmi texty nám ukázala dobře, jak je taková světová diskuse zapotřebí. Když jsme třeba došli k tomu, že po svobodných volbách v Sýrii tam podle nich má být vytvořena vláda, musel jsem vzdělanému, zkušenému Američanovi, který se zájmem o podmínky života lidí byl snad všude na světě, obhájit, proč tam takovou samozřejmost o té výsledné vládě vůbec máme napsat. Kdo nemá zkušenost s komunistickými "volbami", toho těžko napadne, jak absurdně s hlediska demokracie by mohli politici formálním naplněním dohody dlouho zakrývat nečinnost.)

    Ten pokus podle nás obohacuje systém celosvětově o prvek přímé demokracie: ukáže totiž, jestli ten poradní hlas jednotlivých lidí může získat dostatečný vliv, tedy zejména je-li možno strukturovat tu diskusi o té zásadní problematice tak, aby konvergovala. Máme ho v tom našem Sdružení pro světovou spolupráci připraven důkladně. Jako základ máme vyzkoušenou techniku, jak organizovat tu mezinárodní diskusi elektronicky, a máme to, podle nás dobré, první přiblížení výsledku diskuse, která bude konvergovat - tedy povede ke zdárnému výsledku. Počáteční stav - ten skoro nezájem, podle nás vlastně uměle vyvolaný - by nás měl všechny varovat právě před přílišným spoléháním na 'common sense' pro tak velký systém. Ve věci, která má poradní hlas a tedy slouží hlavně k informování o věcném postoji lidí po celém světě a o jejich shodě na tom postoji, na rozdíl od postoje různých států, politiků a médií, která spoléháním na ten 'common sense' spíš rozeštvávají lidi v nějakém lokálním zájmu.

    K oslovení dalších lidí jsme si vybrali i znělku, písničku vynikajících komiků - filosofů Jiřího (George) Voskovce a Jana Wericha, s hudbou českého génia Jaroslava Ježka.

    Lidi, pojďte zkusit využít tu slušnost prakticky a domluvit se! Zazpívejme si společně s co nejvíc dalšími tu znělku Proti větru ***/.
    Ať přežijem ve zdraví a pohodě,
           Tomáš Pečený (děda Tom)

    Ty (prý voluntaristicky megalomanské) abstraktní úvahy mohou mít i věcné jádro: svět může směřovat k bipolární světové skoro demokracii a proto je dobré předběžně uvažovat o pravidlech. Víte někdo o fóru, kde se taková věc probírá? Napište nám! Měli by se ti dva nejvyšší světoví činitelé volit i za (poradní?) účasti toho druhého půlsvěta? Měl by ten druhý pól mít právo veta na kandidáty?
    Hledám v učebnici římského práva, jak to bylo v tom dlouhém období vlády dvojic konzulů; chtělo by to vyjádření někoho, kdo ty věci zná; i pro ujasnění, jestli to období skončilo vlivem okolí: naději vidím v tom, že celá Země je, na rozdíl od toho starého Říma, prakticky izolovaná. (Justiční činitel, kterého znám osobně, i filozof, byť tolik propagující diskusi v dobré společnosti, tu mou prosbu o vyjádření zatím ostře odmítli.)
                                    děda Tom

-------------------------------------------------------------------
*/ nově např. Bohumil Sláma: Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk, Atelier Sláma Brno 2010,
ISBN 978-80-254-8433-3

**/ Bylo by trapné tady použít "sociologické zkoumání na jediném případu z poslední doby", které mi "potvrdilo" známý předsudek, že 'S Němci lze vyjít jen tehdy, když poslechnete na jejich rozkazy.'. Rodilí pražští Němci, které jsem poznal v šedesátých létech, byli fajn. Uvidíme, do jaké míry budou i Němci ochotni uvažovat spolu s dalšími lidmi o těch světových problémech a svými příspěvky v té diskusi otevřeně formulovat svou představu o jejich řešení.

***/ Prosím pozor, žijeme v reálném světě; za zveřejnění té nahrávky k přehrání tu platíme pro povzbuzení lidí k dobrému účelu. Ale nemůžeme pro vlastní ochranu vynechat zákonné upozornění, že je zakázáno jakékoliv jiné užití, zejména stahování, rozmnožování a další šíření této nahrávky.